Příběh
Příběh
Našel jsi mě na ulici, kde jsem se bezcílně toulala a chodila, nevědouc, co hledám... Pozval jsi mne na skleničku a pak k sobě do kanceláře, šla jsem bez odporu, protože stejně nemám v životě žádný cíl a nic mne nebaví... Bylo mi v ten moment jedno, s kým tam jsem a co dělám, vycítils to, dal jsi mi vodu a celý večer sis se mnou povídal. Nechal jsi mne odejít domů, aniž by ses mě dotkl. Nikdy se mi nic podobného nestalo, jsem z toho vedle a myslím na tebe celou noc.
Druhý den mi voláš a říkáš, že víš, co je se mnou, že mi rozumíš, že potřebuju pevnou ruku nad sebou, že potřebuju někoho, kdo mi dá směr a kdo bude ovládat mé tělo i mé myšlenky. Máš pevný hlas, vzbuzuje ve mně respekt, bázeň i touhu a já v ten moment vím, že to je pravda, že to, co popisuješ, hledám marně celý život. "Chci tě šukat a chci, abys byla moje hračka, moje děvka, nikdo jiný se tě nedotkne a ani ty sama si to nebudeš dělat, dokud ti to nedovolím", velí tvůj hlas a mně se klepou kolena. "Chci tě", šeptám, a ty se jen zasměješ, řekneš, že nejsem připravená, že zatím budu poslouchat, co mi poručíš po telefonu, že chceš vědět, kam až dokážu zajít pro tvé potěšení. "Pro začátek mi stačí, když budu vědět, že si do zítřka oholíš kundu a že se zítra super oblékneš - pro mne, kdybych náhodou měl zájem tě vidět,"říkáš a bez pozdravu pokládáš telefon.
Jsem vzrušená, nikdy bych netušila,že jen hlas MUŽE mě může tolik vyrajcovat. Chtěla bych tě hned a stále dokola si v hlavě přehrávám tvá slova.
Večer se holím, myslím na tebe a mé vzrušení ze mně vytéká lavinou... Prsty bořím do své kočky, když si vzpomenu,že to nemám povolené, nesmím se udělat, zlobil by ses. Všechno se ve mně vzpíná, jsem nadržená, až mě to bolí, bolí mě i prsa, ale ovládnu se a jen se rychle oholím, umyju a jdu z vany...
Ráno čekám na tvůj telefon, pořád nic, nesoustředím se na práci, chci tě... Konečně... "Čubko, jsi dnes hladce oholená," neptáš se, konstatuješ to, víš, že jsem to udělala. "Onanovala jsi včera?", ptáš se přísně a já jsem ráda, že jsem se včera ovládla a že si tě nepohněvám. "jsem oholená, ne, neudělala jsem si to, i když jsem chtěla," říkám. "Ty malá mrcho, mě nezajímá, co chceš a co ne! Chci slyšet úctu v tvym hlase, když se mnou mluvíš,čubko. Ale postavilo se mi péro, když slyším, jak posloucháš, tak ti dneska odpouštím nevychovanost. Za hodinu si na vrátnici v práci vyzvedni balíček, co ti tam nechá messenger. Rozbal ho na toaletě, budeš vědět, co dál!" Rozkazuješ a pokládáš telefon.
Celá se klepu, chci ti patřit celým svým tělem a chci si zasloužit tvou přízeň, jsem nedočkavá a napjatá, co najdu v balíčku, co budu muset udělat.
Na toaletě rozbaluji balíček, který jsem si podle tvého přání vyzvedla. Je to malá krabička, otevírám ji a najdu Venušiny kuličky. Nevěřícně na ně zírám, beru je do ruky, pod nimi je lístek: HNED !!!.
Zavádím je do sebe, mám je poprvé, jsem z toho vyplašená, cítím, jak mě to vzrušilo a neumím si představit,že s něčím takovým budu muset jen pro tvůj rozmar chodit celý den... Zvoní mi telefon. "Čubko - zítra ve 12 přijď ke mně, bez kalhotek, s mým dárkem v klíně. Dneska si je smíš vyndat až v 8 hodin, neuděláš si to, i kdybys měla umřít!", rozkážeš a pokládáš telefon.
Vracím se do kanceláře, jsem úplně vyřízená a vím,že se zítřka nedočkám...
Je 12 hodin a já stojím před dveřmi tvé kanceláře, bez kalhotek, v kundičce mě tlačí a dráždí předmět, který v sobě už nosím od rána,šťáva mi stéká po stehnech dolů, cestou tramvají jsem se ji snažila nenápadně otírat, ale marně... Bradavky mi stojí, prsa div neprasknou, samou touhou až bolí...
Zvoním a ty mi otvíráš, tváříš se přísně. Necháš mě vstoupit dovnitř, zamykáš dveře... Neříkáš ani slovo, vtlačíš mě do kanceláře na křeslo, neusedám, spíš jsem na něj upadla... Sedáš si proti mně do křesla, díváš se na mě, jen ukážeš prstem a já vím, co chceš - roztahuji nohy daleko od sebe a nechávám tě, aby sis prohlídl tu mou zmáčenou kočku... Usmál ses, vidíš, že jsem poslušná, líbí se ti, jak jsem mokrá a jsi spokojen, když zahlédneš provázek od tvého dárku...
"Ty děvko, tohle ti dělá dobře, budeš dobrá čubka, jen co tě srovnám", říkáš, a já vím, že jsi spokojen a že se dočkám odměny... "Vypadni do koupelny,čubko, a pořádně umej ten bordel, co z tebe teče už od rána! A vyndej si ten krám z kundy, vydrbej ji, až bude rudá!", velíš a hodíš po mně ručník.
Odcházím, abych splnila tvé přání. Vracím se k tobě nahá, voňavá, celá růžová od proudu horké vody, ale kočička mně neposlouchá, nevydrží čistá, další záplavašťávy se valí ven, nemůžu s tím nic dělat...
Čekáš na mně, v ruce prádelní šňůru, chytneš mě za vlasy a hodíš na zem, přiklekáš ke mně a svazuješ mi ruce nad hlavou, přivážeš je k radiátoru, nevím, co se mnou bude, ale jsem připravená na tvé touhy, chci tě.
"Děvko, jestli chceš, udělám ti dnes radost a ošukám tě, jak si ani nezasloužíš. Chtěla bys to, čubko nenasytná?" "Ano, chtěla bych to", sténám a nabízím ti svůj klín. "Jak se mluví s Pánem?!" říkáš důrazně... "Tohle nemyslíš vážně,čubko, ještě jednou a uvidíš, jak se umím zlobit. Odpros a znovu!"
"Promiňte, pane, omlouvám se, už se to nebude opakovat. Chci být dobráčubka pro svého Pána... Pane, prosím, víš, jak trpím, už několik dní jsem vzrušená, vydržím všechno pro tebe, prosím, ošukej mě, prosím...", sténám úpěnlivě, už se mi chce touhou i plakat.
Svlékáš se a já najednou vidím tvého ptáka, z kundy se nekontrolovatelně vyvalila lavina a já už pláču, nevydržím to, jsem zničená touhou...
Prudce a chladně na mne uleháš, vrazil jsi mi ho do rozkroku tak silně, že jsem vykřikla... Hned jsem dostala pohlavek, pro příště vím, že se musím ovládat... Ale teď už se ovládat nemůžu, křičím a sténám v krásném orgasmu, má vydrážděná kočka to déle vydržet nemohla...
Vstáváš, odvazuješ mě od topení, přitáhneš mě k sobě, bereš mě za hlavu a vrážíš mi svůj ohon do pusy, olizuju z něj svou šťávu, polykám ho a nasávám, mám strach,že mě udusíš, jsi prudký...
Cítím, jak ti v něm škube, beru tě za koule, mačkám je, chci z tebe dostat vše, co mi můžeš dát. Najednou se má ústa zaplňuje tvým semenem, snažím se ho polykat, ale nestíhám to a koutky úst mi vytéká ven...
Odhazuješ mě od sebe - pro dnešek mě už nepotřebuješ...
Autor : Dorka